Členové komise

Mgr. Jiří Kaucký (nar. 1973), předseda Etické komise

Jiří Kaucký

Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 1997 působil na odboru legislativy a koordinace předpisů Ministerstva vnitra ČR, od roku 2001 do dubna 2015 jako jeho ředitel. V říjnu roku 2014 byl pověřen řízením sekce pro přípravu státní služby na Ministerstvu vnitra ČR a později nově vzniklé sekce státní služby. Od 7. dubna 2015 zastává funkci státního tajemníka v Ministerstvu vnitra ČR.

Autorsky se podílel na vzniku právních předpisů v působnosti Ministerstva vnitra, zejména tzv. civilně-správního úseku, jako je např. zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, nebo zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě. Podílel se rovněž na přípravě předpisů týkajících se vyrovnání s komunistickým režimem, konkrétně na zákoně č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě, na zákoně č. 181/2007 Sb., o Ústavu pro studium totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek, zákoně č. 262/2011 Sb., o účastnících odboje a odporu proti komunismu, a nařízení vlády č. 135/2009 Sb., o poskytnutí jednorázového příspěvku ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem.

Je místopředsedou pracovní komise Legislativní rady vlády pro veřejné právo I – správní právo č. 1., dále působí jako člen rozkladové komise ministra vnitra, ministra životního prostředí, ministra průmyslu a obchodu, ministra obrany a vedoucího Úřadu vlády a je členem Poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu. Od vzniku Ústavu pro studium totalitních režimů do 30. srpna 2013 s ním spolupracoval jako právník. Působil rovněž jako místopředseda Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců a předseda jejího II. senátu.

 

PhDr. Prokop Tomek, Ph.D. (nar. 1965), místopředseda Etické komise

Prokop Tomek

Původně se vyučil obráběčem kovů a v letech 1983-1996 pracoval s výjimkou dvouleté základní vojenské služby vesměs v dělnických profesích. V letech 1993-1997 vystudoval gymnázium. Je absolventem magisterského studia historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (2001-2006), kde získal roku 2012 i titul Ph.D. ve studijním programu Historické vědy, studijní obor České dějiny. Od srpna 1989 byl signatářem Charty 77 a od roku 1991 dodnes je členem Amnesty International. V letech 1996 – 2007 pracoval na Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. V současné době je historikem ve Vojenském historickém ústavu v Praze. Je autorem desítek samostatných publikací a článků ve sbornících a odborných časopisech věnovaných různým tématům z doby komunistické totality. Zaměřuje se zejména na problematiku Státní bezpečnosti, třetího odboje, zahraničního rozhlasového vysílání pro Československo a na vojenské dějiny. Je autorem a spoluautorem výstav. Aktivně vystupuje na vědeckých historických konferencích. V letech 2006 – 2009 vedl kurz „Vyrovnání s minulostí“ a cyklus přednášek o třetím odboji na Univerzitě Pardubice. Je členem redakční rady časopisu Paměť a dějiny.

 

Ludmila Rakušanová (nar. 26.5. 1947 v Českých Budějovicích), publicistka

Po invazi vojsk Varšavského paktu do Československa v roce 1968 emigrovala do Německa, od 70. do 90. let minulého století pracovala v Rádiu Svobodná Evropa v Mnichově, po přesídlení do Prahy se stala volnou novinářkou pro ČT, ČRo a Deníky, a korespondentkou pro média v německy hovořících zemích. Je členkou Asociace Evropských novinářů, které v letech 2004-2005 předsedala. Napsala dvě knižní publikace o Václavu Havlovi.

Je nositelkou řady ocenění (česká laureátka ceny EU Ženy pro Evropu, Cena česko-německého porozumění, Cena Jana Palacha, Cena českého ministra životního prostředí, Zlatá lípa ministra obrany, Cena Jiřího Ješe za komentáře). Je vdaná a má dceru Lucii.

 

Petr Pithart (nar. 2.1.1941 v Kladně)

Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, na které v posledním roce studia (1962) vyučoval jako asistent na katedře obecné teorie státu a práva. Od roku 1966 byl tajemníkem Interdisciplinárního týmu ČSAV pro reformu politického systému. Od téhož roku byl na půl úvazku redaktorem Literárních novin – a to až do jejich definitivního zákazu v roce 1970. V roce 1961 vstoupil do KSČ, ze které „vystoupil“ na podzim 1968 na protest proti postojům Dubčekova vedení (jeho členství bylo tzv. zrušeno). Předtím ještě stačil pobýt čtyři měsíce na St. Antony´s College v Oxfordu a protože se nechtěl stát emigrantem, vrátil se a nastoupil do podniku Vodní zdroje jako dělník – čerpač (1970). Poté vystřídal několik manuálních a jedno úřednické (podnikový právník) zaměstnání. Patřil k prvním signatářům Charty 77. Hojně publikoval v samizdatu a v exilových časopisech, v exilových nakladatelstvích vyšly jeho dvě knihy.

V listopadu 1989 patřil k jádru Koordinačního centra Občanského Fóra, od poloviny prosince byl jeho „představitelem“. Od února 1990 do června 1992 byl předsedou vlády České republiky. Od roku 1996 byl senátorem, kde opakovaně zastával funkci předsedy a místopředsedy Senátu Parlamentu České republiky. Od roku 2012 je opět vysokoškolským učitelem, a to docentem na katedře politologie a sociologie Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

prof. PhDr. Jan Sokol, CSc., Ph.D. (nar. 1936)

Jan Sokol

Vyučil se a pracoval jako zlatník a později mechanik. V roce 1958 v dálkovém studiu odmaturoval, od roku 1963 dálkově studoval matematiku na MFF UK. V letech 1964–1990 pracoval jako programátor, později vedoucí výzkumný pracovník ve Výzkumném ústavu matematických strojů; vydal několik knih a řadu článků o počítačích, překládal filosofickou a náboženskou literaturu a byl v první vlně signatářů Charty 77. Od roku 1990 byl Sokol členem redakční rady časopisu Přítomnost. Od roku 1991 přednášel filosofii, antropologii a religionistiku na Pedagogické a Filozofické fakultě UK. V roce 1997 byl jmenován docentem a v roce 2000 profesorem. V letech 2000 – 2007 byl prvním děkanem Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy, kde dosud přednáší.
Po prvních svobodných volbách byl Sokol od roku 1990 do roku 1992 poslancem Federálního shromáždění za Občanské fórum. Byl místopředsedou Sněmovny národů, předsedou poslaneckého klubu OF a parlamentní delegace v Evropském parlamentu. Od ledna do července roku 1998 byl ministrem školství, mládeže a tělovýchovy v Tošovského vládě. 28. února 2003 byl koaličním kandidátem do třetí volby prezidenta České republiky, kde ho v posledním kole těsně porazil Václav Klaus.

Mimo jiné je znám kritikou vysídlení Němců z Československa a v květnu 2007 patřil mezi první skupinu signatářů prohlášení Ligy proti antisemitismu. V červenci 2008 byl vyznamenán nejvyšším vyznamenáním Francouzské republiky, Řádem čestné legie v hodnosti důstojníka (officier). Jan Sokol je laureát mimořádné Ceny PŘÍSTAV, kterou mu v roce 2008 udělila Česká rada dětí a mládeže.

 

Mgr. Miloš Rejchrt (nar. 1946)

Miloš Rejchrt

Po gymnáziu absolvoval Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu (1970). Po ukončení studií byl uveden do funkce duchovního; v roce 1972 byl zbaven státního souhlasu k výkonu duchovenské činnosti a pracoval jako topič parních kotlů až do léta 1989. Koncem roku 1976 podepsal Chartu 77, v lednu 1980 na rok převzal funkci mluvčího. Od listopadu 1989 do července 1990 se věnoval postgraduálnímu studiu na teologické fakultě univerzity v Ženevě. V říjnu 1990 byl zvolen vikářem sboru ČCE v Praze 6-Dejvicích. V letech 1993 až 1999 pracoval v Českém rozhlase. V lednu 1998 byl ministrem zahraničí jmenován na dva roky členem správní rady Českoněmeckého fondu budoucnosti. V lednu 2000 Poslaneckou sněmovnou zvolen za člena Rady České televize,v březnu téhož roku Poslaneckou sněmovnou odvolán, v dubnu 2000 opětovně zvolen za člena Rady ČT, 20.12.2000 z této funkce odstoupil. Od května 2000 byl zvolen seniorátním farářem pražského seniorátu ČCE, od září 2001 souběžně učil na Vyšší odborné škole Evangelické akademie. V červenci 2002 byl zvolen farářem sboru ČCE v Praze 1 u Salvátora. V květnu 2003 byl zvolen synodem ČCE za náměstka synodního seniora. Od 1.10.2006 zvolen farářem sboru ČCE v Praze-Kobylisích. 28.10.2001 mu bylo uděleno prezidentem republiky Václavem Havlem vyznamenání “Za zásluhy”. Od 1.12.2011 je v důchodu. Není a nikdy nebyl členem žádné politické strany. Je autorem desítek duchovních písní. Příležitostně publikoval v řadě českých i zahraničních periodik.

 

PhDr. Jiří Rajlich (nar. 1964), historik

Před rokem 1989 vystudoval grafickou průmyslovou školu a pracoval jako polygrafický dělník, ekonom a podnikový archivář. Současně s tím prováděl soukromý archivní výzkum, spoluorganizoval srazy západních letců v Kolíně a psal tzv. „do šuplíku“. V letech 1992-1999 vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, v roce 1991 nastoupil do Vojenského historického ústavu, kde od roku 2003 působí jako ředitel jeho historicko-dokumentačního odboru.

Předmětem jeho odborného zájmu jsou české a československé dějiny 20. století, dějiny obou světových válek, období nacistické okupace a komunistické totality, historie československé armády a letectva a perzekuce jejich příslušníků, čs. interbrigadisté a jejich role v poválečném bezpečnostním aparátu aj. Je autorem nebo spoluautorem více než 50 knižních publikací a přibližně 400 odborných článků a studií v periodicích a sbornících vydaných doma i v zahraničí (Kanada, Polsko, Velká Británie, Francie, Německo, Itálie, Španělsko, Japonsko).

Je prezidentem České komise pro vojenské dějiny CIHM (Commission Internationale d’ Histoire Militaire), předsedou redakční rady časopisu Historie a vojenství a člen redakčních rad časopisů Letectví a kosmonautika, Vojenská história (SR) a Securitas Imperii.

 

PhDr. Petr Blažek, Ph.D. (nar. 1973)

Historik a publicista, zabývá se dějinami komunistických režimů v Polsku a Československu. Vystudoval obory český jazyk a historie a učitelství pro střední školy na Vysoké škole pedagogické v Hradci Králové a obor historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde v roce 2008 dokončil doktorské studium. V letech 2004–2010 pracoval v Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. Nyní je zaměstnán v Ústavu pro studium totalitních režimů, který v roce 2008 spoluzakládal. Působí také jako vědecký pracovník na Katedře divadelní vědy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Je zástupcem ředitele Centra pro dokumentaci totalitních režimů a autorem řady publikací k dějinám protikomunistického odboje a komunistických režimů ve středoevropském prostoru (bibliografie je dostupná zde). Podílel se na vzniku řady historických výstav (věnované Chartě 77, VONS, K-231, Janu Palachovi, kolektivizaci venkova atd.) a webových portálů (www.janpalach.cz, www.vons.cz, www.ibadatelna.cz a www.minulost.cz) a výrobě mnoha dokumentárních i hraných filmů (například Proces H, Pouta, Hořící keř, Mluvčí Charty 77, Ženy Charty 77, Milada atd.).